LUHAS.CZ

Učit se jazyk není snadná věc, stejně jako učit se cokoli jiného tak, abychom to uměli na použitelné úrovni. Každé učení je prostě dřina a kdo ji nechce podstoupit, nemá šanci na úspěch. V ničem…

Všechno se dá ale dělat tak, že na tom pracujeme tvrdě nebo chytře a nejlepších výsledků dosáhneme spojením obojího, tedy pracovat tvrdě a současně chytře. A o tom je tento článek. Jak si pomoci chytrým přístupem k lepším výsledkům a tím i snadnější cestě k učení jazyka.

V první řadě je dobré vycházet z pravidla, že v momentě, kdy známe 3000 slovíček, pak se už poměrně dobře domluvíme. Takže je v první řadě přijmout a smířit se se skutečností, že se musíme „drtit“ slovíčka.
Asi každý chápe, že zdraví prospívá sníst jedno jablko denně. To znamená 7 jablek za týden, ale pokud je sníme naráz jednou za týden, není to stejné jako jedno jablko každý den v týdnu. Stejně je to s učením jazyka, a proto je lepší 15 minut denně než 2 hodiny jednou za týden. Snažte si vytvořit návyk učit se KAŽDÝ DEN! Alespoň pár minut, ale každý den.
Často poslouchejte písničky v jazyce, který se učíte. I když to bude jako kulisa v pozadí jiné činnosti, bude to pro vás mít užitek. Do podvědomí se vám dostane rytmus a melodie daného jazyka a zlepší se vám poslech i mluvení. Při učení jazyka mají výhodu ti, kdo mají hudební sluch, ale právě v tomto bodě mohou setřít tento handicap i ti, kdo takto obdařeni nejsou.
Sledujte filmy, seriály, zprávy a jiná videa s audiem v jazyku, který se učíte. Nejprve jsou vhodná videa s českými titulky, později s titulky v jazyku, který se učíte a nakonec bez titulků. Pro tento postup můžete použít to stejné video nebo film. Když za pomoci českých titulků víte, o co v daném filmu jde, pak přepnete na titulky v mluveném jazyku a nakonec titulky vypnete úplně a pokud to zvládnete, posunete se na další film.
Čtěte texty (v časopisech, na internetu, knihy, apod.) v učeném jazyku spolu se slovníkem. Na internetu se dají sehnat jednoduché texty pro začátečníky nebo dokonce dvojjazyčné knihy, kde stránka vlevo je v češtině a stránka vpravo v jazyku, který se chcete učit.
Snažte se v první řadě pochopit smysl čteného textu/mluveného slova a pak přecházejte na jednotlivá slovíčka a gramatiku. Gramatika je sice dobrá věc, ale pro základní dorozumění je vhodnější naučit se fráze, které se nejčastěji používají. Tak se koneckonců učí i děti svůj rodný jazyk. Poslech a napodobování toho, co říkají rodiče a ostatní v okolí.
Najděte si trpělivého rodilého mluvčího ať už fyzicky někde ve vašem okolí nebo online na internetu a snažte se s ním komunikovat v jeho rodném jazyce. Takové komunikace je velmi užitečná a postupně budete od přemýšlení o jazyku přecházet k přemýšlení o obsahu, což je velký mezník v učení se jazyka.
Vycestujte do země, kde se mluví jazykem, který se učíte. Nejlépe sami nebo s někým, kdo se učí stejný jazyk. Pokud vycestujete s někým dalším, snažte se po dobu pobytu v dané zemi mluvit místním jazykem.
Zapojujte se do internetových diskuzí probíhajících v jazyce, který se učíte. Tam si jazyk procvičíte a třeba si najdete někoho, s kým budete moci konverzovat (viz. pravidlo 7) nebo se za ním vypravit (viz. pravidlo 8).
Nejdůležitějším pravidlem je VYTRVAT! Budou přicházet překážky, kdy se vám třeba nebude chtít daný den učit, kdy vynecháte učení i několik dní, ale to by nemělo být důvodem, proč učení zabalit. Začněte znovu a znovu a vytrvejte, dokud pro vás nebude komunikace v daném jazyku přirozená. Pak vás to totiž bude bavit nejvíc. Nikdy nikdo ničeho významného nedosáhl snadno, bez dřiny a bez toho, aby tomu věnoval potřebný čas.
Ať už se učíte sami jako samouci nebo ve škole, či v nějakém kurzu, doplňte své učení o učení s aplikací v mobilu. To je dobré hned z několika důvodů. Jednak vás aplikace povzbuzuje, abyste se učili každý den (viz. pravidlo 2), dále si máte možnost vytvořit přátele (viz. pravidlo 7), naučíte se nová slovíčka (viz. pravidlo 1) a fráze (viz. pravidlo 6) a hlavně můžete pro učení využít čas ve frontě, při dojíždění do školy/práce a jiné, jinak neefektivní prostoje. Mezi nejoblíbenější aplikace patří Duolingo a Landigo, které se dají využívat i zcela zdarma.

Ať tedy konečně prorazíte všechny bariéry, které nám přichází do cesty za naším cílem a uspějete!

7 pravidel pro úspěšné absolvování půstu

Jé půst! Toto je velmi kontroverzní téma. Jsou lidé, kteří na půst nedají dopustit, jsou lidé, kteří půst nenávidí a jsou lidé, kteří se mu podrobují víceméně proto, že to někdo nebo něco přikazuje.

Na téma půstu toho bylo publikováno mnoho. Na internetu o něm najdeme snad všechno. Odpůrci tvrdí, že to poškozuje zdraví, zastánci naopak, že to dokáže uzdravit téměř, ne-li všechny nemoci. Jak to tedy opravdu je?

Nebudu se vás snažit o něčem přesvědčovat, protože pravda je to, čemu věříte vy sami. Osobně jsem zastáncem půstu a odhalím zde své vlastní zkušenosti.

První věc, kterou člověk potřebuje vědět, je obrovský rozdíl mezi půstem a hladověním.

Pokud se totiž nerozhodneme pro půst dobrovolně a z hloubi vlastní duše, pak nemůžeme hovořit o půstu, ale o hladovění, kterým trpěli lidé už od pravěku, ale také např. v koncentračních táborech a trpí jím lidé v některých koutech světa dodnes. Hladovění se půstu v mnoha ohledech podobá, ale s dobrovolným půstem nemá (kromě omezení příjmu jídla) nic společného. Hladovění rozhodně zdravé není a může stát člověka i život. Možná proto je tolik odpůrců půstu.

Když se naproti tomu rozhodneme pro dobrovolný půst a dodržíme pravidla potřebná pro jeho průběh, zjistíme naopak, že půst je velice prospěšný nejen pro naše zdraví, ale i pro naší duši a našeho ducha. Ne nadarmo se o něm píše i v bibli.

A jaká jsou ta pravidla, kterými se při půstu řídím? Pokusím se je stručně shrnout v několika následujících bodech. Tady ale musím upozornit, že nejde o nějaký návod, kterým by se měl člověk řídit. Je to jen nástin toho, jak při půstu postupovat a pro jeho úspěšné a bezpečné absolvování je potřeba si o něm zjistit daleko víc informací a nejlépe se nechat osobně vést zkušeným člověkem, nejlépe lékařem, který je myšlence půstu nakloněný.

V první řadě se tedy pro půst se musíte dobrovolně rozhodnout a připravit se na to, že to nebude jednoduché! Je třeba se připravit na celou řadu nepříjemných doprovodných projevů a skutečný test naší vůle. Pro úspěch půstu je třeba vytrvat i když na nás přijdou hlad, bolesti hlavy, zimnice, únava, zhoršení pokožky,… Tady je vedle vůle důležitá především víra. Většina těchto projevů je totiž dočasná a po několika hodinách nebo dnech zmizí. Jako u většiny věcí v tomto světě je nejtěžší začátek a pro jeho zvládnutí jsou vůle a víra naprosto zásadní.
Z prvního bodu je zřejmé, že jedna z nejdůležitějších věcí pro půst je příprava. Tu by nikdo neměl podcenit, protože podle ní se pak určuje průběh půstu. To se týká nejen psychické oblasti, ale také fyzické. V průběhu půstu totiž tělo čerpá ze zásob, které si vytvořilo a spolu s těmito zásobami, především v tukových buňkách je i velké množství toxinů, které se uvolní a kolují v naší krvi. A co se děje, když kolují toxiny v krvi, to ví každý, kdo zažil opici a střízlivění z alkoholové nestřídmosti. Vlastně ano, to se v mnohém s nepříjemnými projevy půstu na jeho začátku shoduje. Proto zde platí pravidlo. Čím méně toxinů v těle máme před ním, tím je průběh půstu příjemnější. A z toho, po psychické přípravě, vyplývá druhé pravidlo přípravy, tentokrát v oblasti fyzické. Půst si usnadníme, když poměrně delší dobu před půstem jíme zdravě a nezanášíme tělo toxiny.
Třetí pravidlo by se dalo nazvat postupujte pomalu po malých krůčkách. Na internetu lze najít mimo jiné systém, kdy začneme tím, že držíme nejprve jednodenní půst jeden den v týdnu, po měsíci přidáme třídenní půst, který opakujeme každý měsíc a pokud jde vše dobře, po čtvrt roce se pustíme do sedmi nebo desetidenního půstu a to opět opakujeme každé tři měsíce. Po roce se pak můžeme pustit i do delších, např. jednadvacetidenních a delších půstů. Pokud se nechceme stát breathariánem, neměli bychom s půstem překročit 40 dnů. Po té totiž tělo již začíná fyzicky umírat, pokud nepřejde do jiného režimu příjmu energie. (Pozn.: Problematikou breathariánství se zde nezabýváme a je třeba si najít jiný zdroj informací.)
V průběhu půstu je důležité neklesat na mysli a vydržet. A není to tak těžké, jak by si nezasvěcený člověk mohl myslet. Především, pokud jsme nepodcenili přípravu. V průběhu půstu se v našem těle budou odehrávat různé zajímavé procesy a nejlepším receptem na vytrvání je pozorovat své tělo, svou mysl a svého ducha.
Průběh půstu je také dobré si naplánovat v klidu. Pokud to jde, je lepší zůstat doma nebo se někam zavřít a přes den vyrážet na delší vycházky v přírodě nebo na místech, která máme rádi. Pokud nás například rozbolí hlava nebo se necítíme nejlépe, je nejlepší si jít lehnou a hodinku se prospat. Do práce v průběhu půstu je lepší začít chodit až když máme s půstem nějaké zkušenosti.
Jak již bylo uvedeno výše, v průběhu půstu se uvolňují toxiny z těla a je velmi důležité se jich aktivně zbavovat. A to všemi možnými cestami. Tou hlavní je zbavovat se obsahu střev. Někteří půstaři doporučují večer před zahájením půstu vypít odvar (čaj) z listů senny, který se dá sehnat v téměř každé lékárně a který vás ráno pěkně prožene. Po té je ten nejlepší způsob vyprazdňování střev klystýr. Zbavování se nečistot ze střev pomocí klystýru je nejefektivnější způsob, jak se při půstu cítit co nejlépe a vyhnout se nepříjemným projevům způsobeným uvolňujícími se toxiny. Druhou cestou je voda. V našem případě se věnujeme klasickému půstu, nikoli suchému, takže je důležité hodně pít kvalitní čistou vodu, a to ve velkém množství. Tím v těle otevřeme druhou bránu pro odchod toxinů mimo tělo. Třetím způsobem, jak se zbavovat toxinů je pocení. To můžeme podpořit svižnou chůzí nebo pomalým klusem a rovněž vřele doporučuji saunu. Ta je skvělá po celý rok, ale v průběhu půstu její význam nabývá na důležitosti.
Zřejmě to naprosto nejdůležitější pravidlo pro půst je způsob jeho zakončení. Jakmile ukončíme půst není možné (a je to VELMI NEBEZPEČNÉ) se vrátit ihned ke způsobu stravování, jaký jsme měli před jeho zahájením. Toto je zřejmě ta nejnebezpečnější fáze půstu a není dobré ji podceňovat! Na internetu se dozvíte, že návrat k běžnému způsobu stravování (tzv. návratovka) by měl trvat stejnou dobu, jako trvání samotného půstu. A naprosto nejdůležitější je ten úplný začátek postupného návratu k běžné stravě. První jídlo by měla být speciálně tepelně upravená zelenina, nejlépe mrkev nebo rajčata. Podle délky půstu by se mělo takové jídlo jíst po dobu několika dní, jednou denně a to v malém množství. Nejhorší, co může člověk udělat, je po půstu uspořádat hostinu a nacpat si nepřipravený žaludek. To se vymstilo například i v řadě případů u lidí, kteří se navrátili z koncentračních táborů, kdy jim rodina chtěla udělat dobře bohatou hostinou, ale místo toho jim tím přivodila smrt. Nesprávným ukončením půstu nebo hladovění život už napsal nespočet velmi smutných příběhů.

Takže tolik k mým velmi obecným postřehům k tématu půst. Věřím, že pokud se do půstu pustíte a úspěšně jím projdete, začnete své tělo vnímat jinak. Tak nějak na vyšší úrovni. A k tomu vám přeji hodně štěstí a zajímavých zážitků.

CNN Prima News – čerstvý vítr v Česku

Moc jsem se těšil na spuštění nové stanice CNN Prima News a to, co vidím, mě nezklamalo. Takové ty „dětské nemoci“ na počátku se určitě podaří brzy „vyléčit“. V každém případě obdivuji celý tým CNN Prima News a jeho nasazení, držím všem pěsti a moc všem fandím.

Nejvíc si ale cením samotné myšlenky. Vnímám obrovský rozdíl v duchu stanice CNN Prima News a ostatních českých zpravodajských stanicích a mediálních kanálů. Z těch na mě stále dýchá duch původního totalitního režimu, kdy hlavní myšlenka je my, my, my a pak možná, někde vzadu, Ti ostatní. Na CNN Prima News je ale patrné, že MY už není jen ČR, ale zahrnuje celý svět a to mě velmi těší. Tento čerstvý vítr do českých luhů a hájů jsme opravdu potřebovali jako sůl. Pochopitelně bude řada lidí, kterým se to nebude líbit a budou velmi kritičtí, ale já osobně vysílání CNN Prima News považuji za OBROVSKÝ přínos na poli demokracie a svobody, rozhledu a nadhledu českého človíčka a těším se na to, co stanice přinese.

Děkuji, děkuji, děkuji!

Aktualizace 4.9.2020

Přestože stále děkuji za nový styl zpravodajství v českém jazyce, na druhou stranu jsem docela významně zklamán systémem reklam. Ty byly zpočátku velmi elegantní, tak jako na stanici CNN International, ale záhy se pozvolna začaly proměňovat na klasické české, které jsou na všech ostatních vysíláních u nás, a navíc se doba jejich vysílání začala prodlužovat, takže teď už je pomalu jedno, na co se člověk dívá. Všechno splývá v jednolitý český reklamní mišmaš.
Škoda.
Veliká škoda…

Patříte mezi chudé, bohaté nebo střední třídu?

Tak toto je ta nejdůležitější otázka, kterou si potřebuje položit každý, kdo se chce vydat na cestu za lepším životním standardem. Tedy, nejdůležitější hned po tom, co si kladně odpoví na otázku, jestli mu lepší životní standard stojí za námahu a za to, aby tomu obětoval svůj čas a energii. 😉

Kam tedy patříme, zjistíme z toho, když se podíváme na svoje příjmy, výdaje, aktiva a pasiva. K tomu se za chvilku dostaneme, teď ale ještě trochu jednodušeji. Zkuste se zamyslet, jak dlouho si udržíte svůj stávající životní standard, pokud dnes přestanete pracovat. Měsíc? Dva? Rok? Pět let? Libovolně dlouhou dobu? Přesně takto určují finančně gramotní lidé jak jsme bohatí. Tak jak jste dopadli? 😉

A jak je to tedy s těmi příjmy, výdaji, aktivy a pasivy? Pokud se podíváme na tyto kategorie z pohledu cashflow, můžeme podrobněji zjistit, jak jsou na tom moje osobní finance, jak je na tom naše domácnost, naše firma, ale i náš stát.

Robert Kiyosaki používá ve svých knihách následující jednoduchá schémata, která vypovídají o všem.

Cashflow chudých

Chudí žijí „od výplaty k výplatě“. Vše co vydělají v práci, v průběhu měsíce utratí. V případě nepředvídaných výdajů nebo ztráty zaměstnání se dostávají okamžitě do dluhové pasti nebo na ulici. Takto dnes žije většina domácností. Jde o život „na hraně“ a velmi negativně se promítá do psychiky lidí. Nedostatek financí přináší stres, ničí vztahy a zvyšuje nestabilitu v mnoha státech. Být chudý není ctnost, ale neznalost a provinění vůči životu. Chudobu lze vyřešit jedině finanční gramotností.

Cashflow střední třídy

Střední třída si zajišťuje příjmy pro chod domácnosti v zaměstnání, případně jako drobní živnostníci. Mají vyšší příjmy, ale také vyšší výdaje. O penězích přemýšlí stejně jako chudí, jen měli v životě víc štěstí a dosáhli vyššího vzdělání, jsou na vyšších pozicích v zaměstnání nebo vlastní živnost. Sem patří i právníci se soukromou kanceláří nebo lékaři s vlastní praxí. Zrádné na těchto druzích příjmů je to, že přichází pouze v případě, že pracuji. Lidé ze střední třídy nejčastěji utrácí své vydělané a našetřené peníze za byty a domy pro vlastní bydlení, auta, dovolené a různé koníčky a hračky, které jim pak vytahují z kapsy další a další peníze (pasiva). Často se také zadlužují, což je pak nutí ještě více pracovat a dostávají se tak do krysího závodu, ze kterého není snadné se vymanit.

Cashflow bohatých

Bohatí také pracují. Ale zdarma! Budují si totiž aktiva. To mohou být firmy, nemovitosti, akcie, licence, apod. Aktiva jsou charakteristické tím, že svým majitelům generují pasivní příjmy, tedy příjmy, které nezávisí na jejich práci. Nejenže platí za životní standard svých majitelů, aniž by ti museli pracovat, ale tento přístup k vydělávání peněz má z principu neomezený potenciál příjmů, kterému říkáme časová a finanční nezávislost nebo svoboda.

* Myšlenky a obrázky na této stránce jsou převzaté z knih a stránek Roberta Kiyosakiho.

Základní rozdělení příjmů z investování

Dříve jsem si myslel, že investování znamená někam „nalít“ peníze a modlit se, jestli se mi alespoň vrátí. Pak jsem si ale přečetl pár knih od Roberta Kiyosakiho a otevřely se mi (v oblasti investování) nové obzory. Zjistil jsem, že investování nemusí být hazard, ale že může jít o promyšlené a zajištěné kroky s minimem rizika a příjemným výnosem.

Dozvěděl jsem se také, že cílů nebo důvodů investování může být víc.

Někteří investoři mají strategii „nakoupit levně a prodat se ziskem„. Pokud je toto jediná strategie našeho „investování“, nejde ani tak o investování, jako spíše o obchodní činnost a stávají se z nás obchodníci. A tato představa mě právě nikdy nelákala, což způsobilo, že jsem se o investování moc nezajímal.

Od Roberta Kiyosakiho jsem se ale dozvěděl, že to správné investování neznamená koupit a prodat, ale koupit, spravovat a pobírat stabilní a pravidelný příjem.

První druh investování přináší kapitálový zisk, druhý je zaměřen na cashflow a jeho cílem je pasivní příjem.

Výhoda kapitálového zisku je ta, že jednorázový příjem může být poměrně vysoký, ale získat ho znamená aktivní pracovní činnost. Pokud přestanu kupovat a prodávat, přestanu mít kapitálový zisk.

Naproti tomu výhodou investování zaměřeného na cashflow je, že jakmile vybuduji nějaké aktivum, mohu přestat pracovat a užívat si pasivního příjmu navždy. Mám tím pádem „volné ruce“ na budování dalšího aktiva a tím navyšování pasivního příjmu. Postupně se tak mohu vypracovat k daleko vyšším příjmům, než jsou příjmy z kapitálových zisků a hlavně tyto příjmy přichází opakovaně a jsouli aktiva dobře spravována, tak donekonečna.

A to mě velmi zaujalo. Pochopil jsem, že toto je jediná cesta k velkému bohatství. A také jsem si uvědomil, že většina lidí buď neinvestuje vůbec nebo investuje se strategií kapitálových zisků a tím pádem se nikdy nemohou v klidu zastavit.

Pasivní příjmy! Zaměření se na cashflow! To jsou přesně ty myšlenky, které mě přiměly začít se zajímat o investování.

* Myšlenky a obrázky na této stránce jsou převzaté z knih a stránek Roberta Kiyosakiho.

Peníze! Začínáme!

Vítejte v rubrice Peníze na stránkách Luhas Všehochuť, tedy jak správně tušíte, rubrice o penězích a především o investování. Nejde o nějaké vysoce odborné články pro profesionální investory, ale informace, které zde budete nacházet jsou obyčejné myšlenky pro obyčejné lidi, kteří chtějí žít trochu lepší nebo dokonce neobyčejný život.

Pokud jste nejistí, co to znamená cashflow, pak ani v tom nehledejte žádnou vědu a podívejte se na jednoduché vysvětlení na stránce Co je to cashflow.

Cílem této rubriky není jen publikovat nějaké informace, ale rádi bychom spolu s vámi sdíleli myšlenky a životní zkušenosti, které všichni na cestě našimi životy získáváme. Pokud se chcete spolu s námi zapojit do tohoto sdílení, můžete využít komentářů pod příspěvky nebo rovnou zaslat příspěvek s Vašimi zkušenostmi, s kterými byste se rádi podělili.

Pokud se vám myšlenka společného sdílení zkušeností na téma investování líbí, zachovejte nám přízeň, komentujte, sdílejte a lajkujte… 🙂

Prodloužený víkend v Londýně

Přemýšlíte, že byste se vypravili do Londýna? Nebo po tom dokonce toužíte, ale nemáte dostatek odvahy nebo informací? Pak by Vás mohl zajímat tento článek. Pokusím se v něm shrnout svou cestu do Londýna, kde jsme strávili krásné 3 dny. Neberte, prosím, článek nebo informace v něm jako dogma nebo ten nejlepší způsob, jak do Londýna cestovat. Píšu zde jen své vlastní zkušenosti a postupy, jak jsme k cestě přistupovali my.

Nápad

Akce vznikla zcela spontánně, když si dcera jednou odpoledne povzdychla, že by chtěla do Londýna. Prožívá totiž právě období „Harry Potter“ a chtěla by se prý podívat na místa, kde se filmy s Harry Potterem natáčely.

Přítelkyně mi kdysi také říkala, že by se do Londýna ráda podívala, protože tam ještě nikdy nebyla, tak jsem si řekl „proč ne?“ a otevřel stránku www.skyscanner.com na vyhledávání letenek a záměr byl na světě.

Před výjezdem

Letenky jsem tedy hledal jako první. Chtěli jsme získat co nejlepší cenu, takže jsme vyhledávali přes nejlevnější měsíc a pak vybírali v kalendáři v daném měsíci dny s nejvýhodnější cenou letenky. Tento způsob se nám osvědčil více než si stanovit termín a pak kupovat letenky, protože tam není žádná šance na výhodnější ceny. Byla to trochu alchymie a opakované zkoušení, ale nakonec jsme letenky vybrali a hned zakoupili. Dcera byla nadšená. Letěli jsme poprvé s irskou společností Ryanair, o které jsme předem neslyšeli moc pěkné věci. To se nám částečně potvrdilo, když jsme „museli“ nakonec sáhnout hlouběji do kapsy a přikoupit zavazadla a místa v letadle. To je ale dneska trend u většiny společností, takže je potřeba s tím dopředu počítat. Celkově jsme ale nakonec byli velmi spokojení. Ale o tom až později.

Druhý krok byla rezervace ubytování. To již tradičně dělám přes portál www.booking.com. Opět jsme se dívali na co nejlepší cenu, tentokrát s přihlédnutím k lokalitě. Hledali jsme něco mezi centrem a letištěm Stansted, kam jsme měli zakoupené letenky. To se nám podařilo za pěknou cenu v hotelu Hartley a protože jsme nehledali komfort, ale šlo nám jen o sprchu a postel na noc, ke komentářům jsme moc nepřihlíželi.

Třetím krokem k zajištění klidu a co nejnižší ceny za výlet je doprava z letiště do centra Londýna. To jsme řešili přes společnost National Express. Autobus jede na auotobusové nádraží Stratfort, odkud je to již jen 10 minut cesty dvoupatrovým autobusem Double decker do hotelu Hartley. Dopravu z letiště je kvůli ceně lepší řešit předem už z domova. Jediné, co nám dělalo starosti, bylo stanovení termínu odjezdu autobusu. Nakonec jsme zjistili, že k času rezervace personál u autobusu moc nepřihlíží a jeli jsme tam i zpět dřívějším spojem.

Nakonec jsme se ještě podívali na dopravu po Londýně. Ta je poměrně jednoduchá. Na stanici metra si zakoupíte Oyster card, za kterou zaplatíte vratnou zálohu 5 GBP a nabijete ji

Cesta do Londýna

Na letiště v Praze jezdíme autem a parkování u letiště řešíme v přilehlých uličkách v blízkosti autobusové zastávky Divoká Šárka. Odtud jede autobus 119 přímo na letiště. Velká Británie není mezi státy, které podepsaly Schenghengskou smlouvu, proto jsme odlétali z terminálu 1.